Bestie?
Jedna moje známá se mi svěřila, že občas chodí ven s fenkou svých rodičů. Ale je to prý agresivní bestie a staví ji do mnoha nepříjemných situací. Chtěla jsem tu agresivní bestii vidět, tak jsme se domluvily na společný výlet. Jasně, že i s našima holkama.
Čím více společných akcí s jinými fenami, tím lépe. Sešli jsme se všichni na parkovišti pod Prašivou. My tedy už čekali. Holky už
v plné polní i s košíkama. Ony je mít musí, protože jsou na sebe zlé. To už víte. Když přijeli a známá vytáhla fenku z auta začala doslova řvát. Štěkala tak hlasitě a v takové kadenci co jsem ještě asi nezažila.
Po celou tu dobu se jí známá i s jejím přítelem snažili nasadit košík. S Alešem jsme museli poodejít, protože se to nedalo. Oba dělali vůči té feně mnoho chyb. Neměla jsem šanci je ně upozornit, vůbec by mně neslyšeli.
Prostě strach
Po tom co jsme odešli o kus dále fena zmlkla. V momentě, kdy se k nám přibližovali začala zase řvát. A víte proč tak strašně řvala? Normálně ze strachu. Nebyla vůbec socializovaná na jiné psy.
Znala jen zahradu. Pak si moje známá řekla, že by ji občas vzala na výlet. Jenže tu čubinku nikdo nenaučil jezdit na výlety a nikdo jí nevysvětlil, jak se má chovat.
Vůbec to nebyla agresivní bestie, jen vystrašená psí holka. Ze společného výšlapu na Prašivou sešlo. Známá s jejím přítelem nasadili tempo a šli před námi, aby byl klid.
Holky bodují
Potkali jsme se s nimi ještě jednou, kdy my šli vycházkovým krokem nahoru a oni už dolů. Samozřejmě byl zase řev. Na moment jsme se zastavili, kdy jsem jen stihla na známou zakřičet, že není agresivní, že jí to pak někdy vysvětlím. Pak se stalo něco, co dostalo i mně. Vykolejily mně naše holky. Překvapily mě neuvěřitelným způsobem a to jsem si myslela, že už jim dávno vidím do hlavy.
Mia na tu cizí psí holku bafla. Vůbec to nebyl její obvyklý varující bafanec. Bylo to takové konejšivé: „No tak neřvi, nikdo ti nic nedělá.“ Takhle jsem Miu viděla poprvé. Nebo spíše slyšela, byla už tma. Tohle se stalo v zimě, kdy jsme za tmy už vyráželi z toho parkoviště. I ta tma té fence moc nepomáhala.
Než jsem se stihla v myšlenkách rozněžnit nad reakcí Miunky, dorazila mně Christine. Celou dobu mi stála u nohy. Nebyla v povelu, prostě jsme tak zastavily. Najednou udělala dva kroky vpřed směrem k té fence a začala jí povídat. Vy, kteří znáte vlčáky tak víte, že fakt povídají. Umí krásně intonovat a pak jejich zvuky vypadají doslova jako lidská řeč.
Pořád mně umí překvapit
Přiznám se vám byla jsem hotová. Takhle nepromlouvala do duše ještě nikdy žádnému psovi. Normálně jí výchovně říkala, ať toho nechá, že jí nikdo nic nedělá. Byla jsem fakt vyjevená. Ve světle čelovky jsem viděla, že stojí uvolněně a dokonce měla spuštěný ocas. I ona tu fenku přečetla dokonale správně a neviděla v ní agresora a evidentně ani konkurenci.
To by to setkání vypadalo úplně jinak. Co vám budu povídat, udělaly mi ty naše holky radost. Taky jsem byla ráda, že jsem do toho nezasáhla. Za normálních okolností, bych bývala víc soustředěná (neřešila bych Miu) a Chris bych okamžitě stopla již při náznaku pohybu vpřed. Věřím, že nic se neděje bezdůvodně, a že se vše stalo přesně jak mělo.
Podstata věci
Minimálně mně to celé obohatilo. Co jsem tak slyšela ona vystrašená fenka zná opět jen zahradu. Přece jen je to jednodušší než s ní pracovat. Podstatou věci je, že ať už má pes jakýkoli problém, je lepší s tím pracovat. Většina věcí se dá řešit. Ano, nejspíš to bude běh na delší trať.
Tohle jsou přesně důvody, proč ve svém eBooku „Máme doma štěně. A co teď?“ zdůrazňuji důležitost tzv. socializace. Vždy je lepší naučit štěně vše co je třeba v socializační fázi, než napravovat chyby a odstraňovat bloky v pozdějším životě. Odstraňování těchto bloků je samozřejmě vždy složitější a náročnější.
Proto je velmi důležité výchovu štěněte nepodcenit. Pořízení psa je dobré si
pořádně promyslet. Zvážit, zda máme takové časové možnosti, abychom štěně zvládli vychovat a všemu ho naučit. V tomhle konkrétním případě se vůbec nejednalo o agresivního psa. Psí holka štěkala, protože se moc bála našich holek. A to i přesto, že holky na ni nebyly nijak zlé. Nebyla zvyklá vidět jiné psy. A za to nemohla.
Potkali jste někdy „agresivního“ psa? Klidně mi napište vaši zkušenost. Ať už do komentáře nebo na email. Také vás zvu do své uzavřené fb skupiny, kde se můžete seznámit s tím, jaký přístup k pejskům mám, jak pracuji a nebo se můžete nechat jen inspirovat :).
Trápí vás nežádoucí chování vašeho psa? Domluvte si konzultaci a najdeme řešení. Líbí se vám článek? Chcete se dozvědět o tom až vyjde další? Využijte formulář níže k registraci odběru novinek 🙂
