MODUL 3
Ve třetím modulu kurzu, se budeme věnovat psí komunikaci.
Postupně si rozebereme jednotlivé prvky psí komunikace. I kdybyste měli pocit, že je složité se ve vašem psovi vyznat, tak neklesejte na mysli. Každý se může vyznat v psí komunikaci. Chce to jen chtít a svého psa důkladně napozorovat. Je to pouze o cviku.
Úvod do psí komunikace
Psí komunikace je moje oblíbené téma. Psi s námi totiž dokáží úžasně komunikovat a osobně mě hrozně baví domlouvat se s našima holkama 🙂 . Psí řeč sice není úplně stejná, jako ta naše, nicméně se v ní dá vyznat. Chce to jen trošku tréninku. Je potřeba psa navnímat jako celek a naučit se v něm číst, no třeba jako v knize 🙂
Psi v nás například umí číst bravurně. Také nás načítají jako celek. Čtou naši mimiku v obličeji, řeč těla a v neposlední řadě naše emoce i nálady.
V tomhle modulu se budeme právě psí komunikací zabývat. Z vlastní zkušenosti musím říct, že od chvíle, kdy jsem se já sama začala orientovat v signálech psí řeči a především na ně u holek správně reagovat, vnímala jsem výrazné změny v našem vztahu.
Náš vztah se mnohem více upevnil a prohloubil. Mnohem více jsem registrovala naše „propojení“. A co více? Holky začaly poslouchat mnohem lépe a ochotněji.
Řeč těla
Jedním z prvků psí komunikace je řeč těla. Je potřeba mít svého psa opravdu nakoukaného a umět u něj rozeznat typy postojů, umět vidět, zda má nebo nemá napětí v těle apod.
Mnoho lidí se mylně domnívá, že psovu náladu pozná podle ocasu. Myslí si, že když pes kýve ocasem ze strany na stranu a má jej vztyčený, tak má radost.
Zabývat se u psa pouze ocasem je dosti nešťastné. Pozorovat jen tuhle část psího těla je velmi vytržené z kontextu. I pes, který se zlobí a varuje protivníka má vztyčený ocas a může s ním kývat ze strany na stranu. Jen u toho bude mít ještě zlostný výraz, bude sklánět hlavu směrem k zemi a nejspíše i cenit zuby.
Proto psa vždy sledujeme a posuzujeme jako celek. V příštím videu se pak dozvíte o dalších signálech, pomocí kterých pes komunikuje.
Konejšivé signály
Nyní si řekneme o další skupině signálů z psí komunikace. Říkáme jim konejšivé signály. Tyhle konejšivé signály zastávají v psí komunikaci asi největší objem co se týká vyjádření emocí a nálady.
V nějakém základu by je měl umět rozeznávat každý majitel psa. Psi těmito signály „konejší“ nás, ostatní psy nebo situace, které pro ně nejsou příznivé či příjemné. Psi
se pomocí konejšivých signálů snaží předcházet konfliktům, popřípadě se jimi také snaží již vzniklý konflikt ukončit ještě v začátcích. Díky těmto signálům také poznáte, co se ve vašem psovi zrovna odehrává. Víte, zda jej někdo – cizí člověk, cizí pes nebo něco frustruje. Když tohle víte, můžete pak adekvátně zareagovat a psovi tak s frustrací pomoci. Váš pes bude opravdu šťastný, když pozná, že mu rozumíte a jste mu tak i oporou. Budou z vás ještě větší parťáci.
Varovné signály
Často se setkávám s tím, že majitelé svým psům zakazují vrčení a štěkání. Mnohdy na svého psa křičí, když třeba jen malinko zvedne pysky.
Prosím, tohle nedělejte. Varovné signály jako štěkot, vrčení, zvedání pysků apod. jsou také nedílnou součástí psí komunikace. Pokud vám pes doma zavrčí, rozhodně to neznamená, že je zlý nebo, že se
vám mění v nějakou bestii. Místo, abyste podléhali strachu, raději se zamyslete nad tím, PROČ pes zavrčel. Tyto varovné signály vám totiž poskytují dostatek času reagovat a vyhodnotit situaci. V případě, že budete svému psovi varovné signály zakazovat, docílíte toho, že varovat přestane. V momentě, kdy jeho frustrace vzroste a on nebude schopen si s ní poradit, navíc nebude smět použít varovné signály, tak rovnou zaútočí.
Majitelé se pak diví a povídají, že pes zaútočil bez varování. Vůbec si nepřipouští, že za to mohou oni sami. Ještě bych ráda dodala: Pes neútočí bez varování. Bezpochyby útoku předchází mnoho konejšivých signálů. Komunikujte se svým psem, učte se vzájemnému porozumění a vaše vzájemné soužití bude skvělé parťáctví. Pes je živá bytost se svými pocity, emocemi a náladami. Z podstaty toho, že je to živý a myslící tvor, má na své emoce a pocity plné právo.
Stále se setkávám s názorem, že člověk má být psovi alfou. S tímhle nesouhlasím. I když svou rodinu také občas nazývám smečkou, myslím to spíše v legraci. Člověk a pes jsou dva zcela odlišné druhy. Rodina nemůže fungovat jako plnohodnotná smečka, jakou známe např. od volně žijících vlků. Ani to není třeba. Pes si s každým členem rodiny tvoří jiné vazby
Stres a psi
Stres u psů je velmi častý problém, který může mít negativní vliv na jejich zdraví a chování. Stejně jako u lidí, i u psů se mohou objevit různé typy stresu, které mohou být způsobeny různými faktory.
Mezi nejčastější stresové faktory u psů patří změny v prostředí, jako je například přestěhování nebo změna v rodině. Stres může být také způsoben nemocí, bolestí, nebo dokonce i nadměrným tréninkem a výcvikem.
Navíc mohou být psi vystresovaní kvůli rušnému okolí, návštěvám veterinářů, bouřkám nebo hlučným oslavám v okolí. Vliv na stres může mít také jejich vztah k majitelům, jiným zvířatům nebo dokonce i jejich jídelníček.
Stres může mít negativní vliv na celkové zdraví psa. Mezi nejčastější příznaky stresu u psů patří:
- Nadměrné štěkání
- Vykusování se a škrabání
- Zvýšené slinění
- Nedostatek chuti k jídlu
- Zvýšené močení a defekace
- Změna chování, jako je únik nebo útočení na ostatní zvířata nebo lidi.
Prevence stresu je klíčová pro zdraví a pohodu psa. Je důležité zajistit, aby psi měli dostatek fyzické aktivity a sociální interakce s majiteli a dalšími psy. Psi by měli mít také své místo, kde se mohou uklidnit a odpočinout si.
Pokud se u vašeho psa objeví příznaky stresu, je nutné okamžitě jednat. Můžete zvážit návštěvu veterináře, který vám poradí, jak řešit stresové situace a jak poskytnout psu pomoc. Existuje také mnoho přírodních doplňků, které mohou pomoci zmírnit stres u psa, jako jsou Bachovy květinové esence nebo feromonové difuzéry. V některých případech může být nutné využít specializovaného tréninku chování, který naučí psa překonat stresovou situaci.