Jmenuji se Petra Světlíková.
Jsem psí trenérka, průvodce psí komunikací a autorka projektu VLČÍ NORA.
Psy miluji od malička. Fenku Ťapku, kterou měla má babička nosím v srdci stále. Byla to má první psí parťačka. Od časů mého dětství se mnoho změnilo. Dětská láska přerostla ve fascinaci a vášeň. Od té doby co mám Christine (což už je 5 let), pozoruji a učím se, jak ještě více porozumět svému psovi.
Christinka mě fascinovala a uchvátila od prvního okamžiku. Neustále jsem ji pozorovala a toužila jsem přijít na to, co se jí právě honí hlavou a jak přemýšlí. Když byl Christince rok, rozrostli jsme se o Miu. Můj partner malinko záviděl to propojení mezi mnou a Chris a chtěl mít svou „vlčici“. Od té chvíle má vášeň a fascinace nabraly úplně jiné obrátky. Pozorovat naše holky při hře a vzájemné komunikaci bylo naprosto úžasné. Vždycky mě to fascinovalo a poslední 3 roky je to ještě intenzivnější.
Já věřím a žiji to, že se psy lze hezky komunikovat a rozhodně není potřeba na ně křičet nebo je dokonce bít. Pomáhám s tím dalším lidem, kteří cítí, že to jde i jinak než si vynucovat poslušnost škrtícím obojkem.
Psí komunikace je mou vášní a stejné zapálení se pokouším zažehnout i ve svých klientech. Je krásné se svým psím parťákem souznít a plout na jedné vlně.
Dětská vzpomínka
Na počátku totiž byla jen vybledlá dětská vzpomínka. Mohlo to být někdy okolo roku 1982. Tehdy mi byly asi 3 roky. S mojí mámou jsme šly do místního obchodu na nákup. Máma šla nakoupit a já na ni čekala venku. Najednou se to stalo.
Přišli tam dva zvláštní pánové a jeden vedl vlka. Zvláštní proto, že měli úplně stejné oblečení a vůbec se neusmívali. Ten s vlkem si stoupl opodál, vlk se mu usadil vedle nohy a čekali na toho druhého divného pána.
Dnes už vím, že to byli vojáci v maskáčích, jehličky se jim říkalo. A vlk nebyl vlk, nýbrž jeden z prvních Československých vlčáků. Tohle setkání ve mě zanechalo hlubokou stopu. Od mala jsem se psů nebála, proč bych se měla bát vlka, že?
Vzpomínám si, že jsem se bála spíše toho pána, než sedícího vlka, navzdory tomu, že byl beztak vyšší než já. Jako správný, malý drzoun jsem se pána zeptala, jestli si na vlka můžu sáhnout. Pán přísně řekl, že ne. Tak mi nezbylo nic jiného, než tam stát a fascinovaně hledět do těch jantarových očí.
Pak na mě volala máma, pro změnu ještě přísnějším hlasem, než měl onen pán. Samozřejmě jsem měla zakázáno přibližovat se k cizím psům, ne tak vlkům. Tohle plemeno bylo tehdy ještě v plenkách, a bylo vidět opravdu jen málo psů, a snad jen u vojáků.
Pak už jen vím, že jsem toužila po tom, mít svého vlastního vlka. Vidíte, a mám svou vlčici doma. Trvalo to jen slabých 35 let :-). S Christinkou jsme důkazem toho, že když si opravdu moc něco přejeme tak se to vyplní. Na těch 35 let nekoukejte, popravdě si myslím, že to mohlo být i dříve, nebýt sklerotik :-).
Nicméně vám musím přiznat, že takhle krásné a harmonické to s Christinkou od úplného začátku nebylo. Popravdě to byla dlouhá cesta, mnohdy lemovaná trním a slzami.
Byla jsem tehdy maximálně soustředěná na Christine a tak mi vůbec nedocházelo, že to není jen o ní. Velkou změnou jsem tehdy musela projít i já sama, kdy jsem si musela spoustu věcí srovnat v hlavě.
Především jsem se potřebovala zklidnit a zbavit se tlaku, který jsem na nás obě kladla. Byla to cesta a dnes už vím, kde jsem tehdy dělala chyby. A dnes také přistupuji ke psům s respektem a pokorou.
Christinka a potom také Mia mě toho strašně moc naučily. A díky tomu, že jsem jim naslouchala a chtěla jim opravdu rozumět máme dnes krásný vztah a krásně souzníme. A tohle je to krásné, co chci lidem předat. Vaše cesta k super vztahu se psem může být mnohem kratší 🙂
Naše společná cesta
Máme spolu krásný a harmonický vztah založený nejen na poslušnosti a povelech, nýbrž i na vzájemném propojení. Náš vztah, kdy vzájemně nechceme být bez sebe, je něco tak úžasného a obohacujícího až se to vlastně nedá slovy popsat. Nicméně vždycky to tak nebylo. Počátek naší cesty nebyl vůbec harmonický, právě naopak.
Byl plný bezradnosti, tápání ve tmě, chyb, omylů a chaosu. Nechyběly ani slzy ani pocit beznaděje. Co jsem však měla celou dobu byla láska k té malé, nádherné pirani a raptorce v jednom. Když je láska, jde všechno. S pomocí pana výcvikáře z jedné psí školy jsme vykročili na tu správnou cestu. Má snaha pochopit její svět, a promítnout to do naší komunikace nás také hodně sblížila.
Posléze jsem zjistila, že tohle mě ohromně baví. Pochopit proč se zrovna v téhle chvíli zachovala právě takhle. Pochopit a vědět co se jí zrovna teď honí hlavou a správně na to zareagovat. Došlo mi, že pes je schopen předat nám spoustu informací, když to dovolíme a budeme to chtít. Stačí ho jen poznat a pochopit signály, kterými komunikuje.
Když spolu souzníte máte krásný společný život, plný mnohdy až neuvěřitelných zážitků, kdy zjistíte, že váš čtyřnohý parťák přesně ví jak se cítíte dříve, než vy sami. Přesně v tomhle vnímám své poslání. Ráda vám pomůžu vcítit se do vašeho psího parťáka, abyste spolu mohli plout na jedné vlně a vzájemně si tak obohacovat své životy. Věřte, že díky poznání psí duše se vám otevřou nové obzory. Jak to máte vy se svým psem? Dokážete mu doopravdy porozumět? Pokud právě něco potřebujete řešit a můžu vám s tím pomoci klidně mi napište.
Všechny mé zkušenosti, všechno co mě Christinka s Miou naučily, vše co jsem vyčetla z mnoha chytrých knih a pak v praxi ověřila, a to nejen na našich holkách najdete:
➡ v eBooku Máme doma štěně. A co teď? Najdete v něm informace, které potřebujete znát v začátcích s vaším štěňátkem.
➡ ve webináři Stres u psů a koček, ve kterém jsem přednášela společně s mou kamarádkou MVDr. Dominikou Bitomskou.
➡ v Mentoringu 3+1 bonusová nebo v Konzultacích, kdy spolu během video hovoru rozebereme vaše „krizovky“ s pejskem, ať už jde o reaktivní chování vůči cizím psům, tahání na vodítku či jiné.
➡ v Kurzu „OD ŠTĚNĚTE K PARŤÁKOVI“. Pořídili jste si štěně a chcete hned od začátku dělat vše správně a vyhnout se chybám? Ráda vás uvidím v kurzu.