Počátek naší společné cesty
Najednou jsem měla tu svou malinkou bublinku doma. Toho malinkatého tvorečka. Pořád jsem ji chtěla muckat a mazlit a tulit se s ní. Štěňata vlčáků voní úplně jinak, než ostatní psi.
Je z nich cítit taková ta opravdická divočina, hrozně mi tím voněla a měla
jsem tendenci neustále bořit nos do toho hebkého, voňavého kožíšku. Jenže ejhle… Tomu malému stvoření se to vůbec nelíbilo. Stále mě odstrkovala, a když jsem ji vzala do náruče, okamžitě se z objetí snažila vymanit. Normálně to tady na sebe prásknu, kolikrát se mi chtělo až brečet. Nejen to, já to fakt obulela.
Vždyť já ji okamžitě milovala, a ona se chovala, jako by o to ani nestála. Nastala u mě panika. Co když to nezvládnu?! Ještě před jejím pořízením jsem si sice zjišťovala informace o plemeni. Byla jsem přesvědčena o své připravenosti i na to, že to není žádný pudlík. Realita však dost předčila očekávání, v podobě strachů a obav.
Co když...
Co když jí nějak ublížím, když ji budu chtít chytit a jí se to zrovna nebude líbit. Co když udělám nějakou chybu ve výchově, takové věci se pak přece těžce napravují… V hlavě jsem měla další desítky takových „Co když…“.
Vysnila jsem si, že s Christinkou budeme mít super krásný vztah a budeme ten nejsuprovnější tým na světě. Tehdy jsme
měli tu malou piraňu doma víc jak týden a vůbec to na tento vysněný šťastný konec nevypadalo. Právě naopak! Já plná strachů, že to všechno pokazím hned na začátku a piraňa co řádila jak černá ruka a nechtěla si dát říct. Malá piraňa začala vystrkovat růžky, a už v tomhle mini věku měla tendenci diktovat pravidla rodiny.
Cit a intuice
V té době jsem s výchovou štěněte neměla opravdu žádné zkušenosti. Pouze díky svému vnímání a citu jsem dosti rychle pochopila, že takhle to být nemá a rozhodně to není v pořádku. Začala jsem propadat depresi, při pomyšlení, že tenhle raptor vyroste, a pak nás všechny sežere, když to nezvládnu.
To, že chci s Christine chodit na cvičák, to jsem věděla od začátku. Potíž byla s tím, že cvičák, který jsem si tehdy vybrala, nebyl úplně šťastnou volbou. Na webu měli napsáno, že tam můžeme, až bude mít Chris všechna očkování, což je asi kolem půl roku věku. A do té doby? Pořád u mě převládaly strachy, že s ní něco zpackám, a oběma nám to zkazí život. A to přece nechci! (Spoiler: na tento cvičák jsme nakonec nechodily.)
Ve snaze nedělat chyby jsem začala koukat na různá videa na YouTube. To byla velká chyba. Z těch videí jsem pochytala akorát všemožné zlozvyky. Nakonec to dopadlo tak, že ve snaze, abych na Chris nekřičela, a byla pozitivní, jsem na ni málem zpívala. Chudera to se mnou měla taky těžké, já sama jsem se nemohla slyšet, natož co to muselo být pro ni, s jejím sluchem, že? A tak jsem se v tom tak hezky plácala, zkoušela kde co, a moje bublinka měla tendenci si stále dělat co chce.
Sem tam to doma něco odneslo. Nějaká dekorace, domácí papuče, Alešovy Niky, nějaké nabíječky na mobil atd. Měla jsem stále hlubší pocit selhání, marnosti a totální vyčerpanosti. Už ani nevím, jak dlouho tohle temné období trvalo.
Zdravě jsem se naštvala
Pak jsem si konečně řekla dost. Přece jsem zvládla dva syny, zvládnu i jedno štěně. Přišlo to zásadní rozhodnutí přejít od sebelítosti k jednání. Srovnala jsem si toho spoustu v hlavě. Od toho co chci aby Christine uměla, co jí bude dovoleno a co jí bude zakázáno až po plán, s čím začnu.
Padlo rozhodnutí na ni nekřičet a fyzicky
ji netrestat. Přestala jsem sledovat youtube a vzala jsem to pevně do rukou. Začala jsem Christine více pozorovat, všímat si řeči těla, výrazů a celkově jsem se snažila na ni naladit. Přitom jsem začala s nastavováním hranic a ukazovat jí co nesmí. A také jsem začala zjišťovat informace i o jiných cvičácích. Prostě jsem chtěla někoho kompetentního co mi poradí, a to hned.
Dostala jsem kontakt na jednu psí školu a neváhala jsem je kontaktovat. Bylo to skvělé. Výcvikář driloval mě a já Chris. Poprvé jsem měla pocit, že jsme na správné cestě k mému vysněnému „super parťáctví“. Náš vztah se začal měnit, jako mávnutím kouzelného proutku. Konečně jsem se naučila, jak s ní mám komunikovat, aby mi rozuměla. Najednou bylo mnohem jednodušší se domluvit.
Vše se obrací k lepšímu
Už jsem nebyla ani vyčerpaná ani v depresi. Postupně jsem Christine nastavovala hranice, trávily jsme spolu veškerý můj volný čas a to převážně venku. Během procházek jsme trénovaly povely, hrály si a dělaly kraviny. Neustále jsem ji pozorovala, co dělá, jak se chová, jak se plíží jako šelma při snaze ulovit motýla, jak se nakrčí, když ji něco zaujme. Má snaha pochopit její svět, a promítnout to do naší komunikace nás také hodně sblížila. Posléze jsem zjistila, že tohle mě ohromně baví.
Pochopit proč se zrovna v téhle chvíli zachovala právě takhle. Došlo mi, že pes je schopen předat nám spoustu informací, když to dovolíme a budeme to chtít. Stačí ho jen poznat a pochopit signály, kterými komunikuje. A tohle uvědomění a studium její psí komunikace bylo nakonec tím největším posunem.
Šťastný konec
Když jsme chodili s Christine na vycházky do lesa, časem jsme z jejího chování poznali zda se k nám odněkud blíží cizí člověk, nebo jestli větří srnu.
Když pak přibyla Mia bylo tohle pozorování ještě krásnější a mnohdy zábavnější. Většinou reagovaly naprosto stejně v jeden okamžik. Najednou obě ztuhly, natáčely uši a napjatě poslouchaly a větřily.
Tohle všechno, počáteční krize i naše společná cesta s Christine k harmonickému vztahu, kde už byly i úspěchy a poznatky z mého pozorování mě inspirovalo k napsání mého prvního eBooku.
Ebook se jmenuje „Máme doma štěně. A co teď?“ Najdete v něm rady a tipy jak začít tu vaši cestu s vaším čtyřnohým parťákem, aby jste se vyvarovali chyb a omylů, kterými jsem si tehdy prošla já.
Mimo tipů a rad jak zvládnout první měsíc co budete mít štěně doma tam je i spousta našich historek. Dotkla jsem se i některých ožehavých témat s tím, abych vám pomohla zorientovat se ve psím světě.
Pevně věřím, že vám tento můj eBook bude nápomocen a díky eBooku vám pomůžu vcítit se do vašeho psího parťáka, abyste spolu mohli plout na jedné vlně a vzájemně si tak obohacovat své životy. Konkrétněji vám s tím můžu poradit během osobní konzultace nebo mentoringu.
Pokud chcete sledovat nás, naše zážitky a ještě se něco dozvědět o tématech z psího vesmíru, zvu vás do naší uzavřené facebookové skupiny. Níže můžete také zadat svůj email do formuláře a budete tak mít jistotu, že vám žádný další článek neunikne 🙂
