Elektronické obojky
Dnes bych se chtěla pozastavit nad tématem elektronických obojků. Je to dosti kontroverzní téma. Tyto pomůcky, jak už to tak bývá, mají jak své příznivce tak také odpůrce. Abych pravdu řekla, nevím kam bych zařadila sebe. Možná někde mezi? Asi ani to ne. Je to složité. Celkově nejsem pro užívání výcvikových pomůcek jež psovi způsobí negativní zkušenost nebo bolest. Máme dva druhy EO. Výcvikové a elektrické ohradníky. Každý funguje na jiném principu.
S klasickým výcvikovým EO osobní zkušenost nemám. Kdysi jsme byli nuceni použít elektrický ohradník. Jednu dobu nám totiž holky často utíkaly (byly velmi vynalézavé). Bylo to potom co jsme se přestěhovali do nového domu na vesnici. Bydlíme na frekventované ulici kde je opravdu velký provoz. Když pominu to, že jsem se byla omlouvat sousedům za ukradenou slepici, bála jsem se, že je srazí auto nebo něco vyvedou. V té době ještě fungovaly spolu normálně a dvě už jsou smečka…
Pro nás to nebylo
S tím co vím dnes, sama za sebe bych to už znovu neudělala. Samozřejmě, že jsem jim nenasadila elektriku na krk a nepustila je jen tak do zahrady. Použití takového EO, ať už výcvikového nebo k el. ohradníku vyžaduje celkovou přípravu. Zkráceně řečeno jsme nejprve holkám opticky vytyčili novou hranici pozemku, chodili xy týdnů na zahradu s nimi a odvolávali je pokud se chtěly dostat za novou hranici, pak jsme trénovali na vodítku s obojkem, aby nedostaly zbytečně ránu apod. Prostě byl to dlouhý proces. A přesto to nedopadlo.
Obojek pro ohradník má zvukový signál, vibraci a pak tedy el. impuls. Jenže mezi těmito stupni není dostatečná prodleva. Výcvikový el. obojek má jiný princip. Když byl za plotem dostatečně velký podnět proběhly až k plotu a dostaly ránu. Zvuk, vibrace a impuls šly v rychlém sledu za sebou, že neměly vůbec čas reagovat a zabrzdit. To na mě bylo moc a tohle jsem jim rozhodně dělat nechtěla. Navzdory dlouhodobým přípravám jsem jim obojky po pár dnech sundala a už nikdy je nedostaly.
Holky jsou velice citlivé bytosti a dnes už vím, že u nich nic takového nepotřebuji používat. I se psem se dá na všem domluvit. Dnes už také vím, proč měly takovou potřebu utíkat. Nechtěly zdrhnout od nás, vždy se samy vrátily. Šlo o to, že si potřebovaly zmapovat nové území, své nové teritorium. Od chvíle, kdy jsme s nimi prošli celé naše okolí už neměly potřebu utíkat.
Před použitím
Přestože u výcvikových obojků se rozhodujete vy zda použijete el. impuls nebo jen zvuk či vibraci, i tak by to rozhodnutí mělo být promyšlené.
Je potřeba zamyslet se nad tím, jakého psa máte doma. Jaký je jeho psychický i zdravotní stav. A především si zmapujte, jaké nežádoucí chování chcete takto řešit a zamyslete se nad tím proč to pes dělá. Zamyslete se nad tím, jestli svým chováním nereaguje na vás a vaši neschopnost mu např. porozumět. Nebo jestli jste opravdu dotáhli výcvik a výchovu do konce.
Buďte při tomto zamyšlení k sobě naprosto upřímní a třeba přijdete na to, že je chyba na vaší straně (jak to v drtivé většině případů bývá) a tak taky máte velkou šanci najít jiné řešení. Pokud se pro EO opravdu rozhodnete doporučuji, abyste se poradili s někým zkušeným kdo vás proškolí. V tomhle případě je to rozhodně lepší, než dělat chyby. Ty mohou mít i fatální následky. Při nesprávném použití impulzů může dojít k poškození psychiky i zdraví psa. A to není legrace.
Kromě toho, že trénink s EO má své postupy a náležitosti je potřeba vzít v potaz i to, že každý pes je jiný. Ať už se nám to líbí nebo ne, i pes je osobnost a zaslouží si respekt. Také má každý pes jiné predispozice co se týká psychické i fyzické odolnosti. Každý pes má jinou schopnost zvládat stres. Je potřeba vědět, kdy přesně použít signál či impulz a jak se zachovat v případě, že pes poslechne a jak v případě, že naopak neposlechne.
Možné nástrahy
Ze svého pohledu vidím při používání donucovacích prostředků na psy spoustu nástrah. Donucovacími prostředky nyní myslím nejen EO a ohradníky nýbrž také ostnaté obojky a různé podobné obojky. Jde o to, že tyhle obojky způsobují bolest. V případě, že půjdete po ulici a pes má na krku např. ostnatý obojek, kdy ho zatáhnete a ostny se mu zaryjí do krku a způsobí bolest a v tu samou chvíli se před psem vynoří zpoza rohu jiný pes či dítě apod., pes si tuhle negativní zkušenost s bolestí spojí s tím co v tu chvíli vidí.
Je tedy velká pravděpodobnost, že pes příště svou frustraci obrátí proti podobným psům, jako byl ten z výše popsané situace či dítěti. Za mě je lepší vychovávat a cvičit psa pomocí získávání pozitivních zkušeností. Když pes dělá něco co nechci, tak mu to řeknu. V jednotlivých krocích mu vysvětlím co může, co je dovoleno a co naopak nesmí. Fyzických trestů není potřeba. Pes je natolik inteligentní tvor, aby to pochopil a dle toho se i choval. Pokud máte pocit, že váš pes je hloupý a nic nechápe, zkuste se zamyslet nad tím, zda mu své požadavky prezentujete správnou formou.
Abych to shrnula
Za sebe EO nechválím, nicméně ani úplně nezavrhuji. Přesněji řečeno nezavrhuji výcvikové obojky s použitím zvukového signálu či vibrace. Elektrický impuls zavrhuji. Vím, že na naše holky je nepoužiji, protože nemusím. Neumím vidět do budoucnosti a nikdy nevím, jaké výzvy mi život přichystá. Každopádně každý kdo se chystá takovou věc použít na svého psa měl by to zkonzultovat s někým kdo tomu rozumí a má opravdové zkušenosti. Takový člověk by měl být schopen zhodnotit zda je EO vůbec vhodný pro vašeho psa a zda by nebylo lepší postupovat jinak.
Vždy by na prvním místě mělo být zdraví a psychická kondice psa. Důležitou roli hraje i celková konstituce psa, pohlaví a věk psa. Takovéto pomůcky se nesmí používat na štěňata! Výrobci uvádějí věkovou hranici i 6 měsíců, se kterou osobně nesouhlasím. Při použití EO by se mělo jednat vždy opravdu o dospělého psa. Rozhodně by se neměl EO používat u psů, kteří mají sklony k agresi. Při nesprávném použití EO (i jakýchkoli jiných výcvikových metod) dochází k dlouhodobému zvýšení hladiny kortizolu a pes je tak stále ve stresu.
Dlouhodobý stres u psů má negativní dopad i na celkové zdraví psa. Dochází k opotřebování srdečního svalu, díky zvýšenému tlaku také k poškození ledvin, zhoršené funkci slinivky. Může se objevit i diabetes a dochází i k oslabení imunity.
Kousek historie
První obojky tohoto typu byly vyrobeny v USA v roce 1960. Byly určeny pro profesionální cvičitele loveckých psů. Tyto první obojky rozhodně nešlo označit za humánní. Na přelomu 70. a 80. let prošly tyto obojky velkým vývojem, na kterém se podíleli i profesionální trenéři psů. Do Evropy se tento typ obojku dostal někdy v roce 1972 právě z USA. Čeští kynologové, kteří měli možnost potkat se se zahraničními cvičiteli se s EO seznámili okolo roku 1986. Až po roce 1989 začalo docházet k většímu šíření.
I když tyto obojky prošly velkým vývojem, přesto mohou (výcvikové obojky) a způsobují (ohradníky) bolest a tak mohou napáchat velké škody na zdraví psa. Je na zvážení, zda je to opravdu nutné. Tohle je samozřejmě můj náhled na věc. Je mnoho lidí, kteří na EO nedají dopustit a jsou s nimi spokojeni. Je to na uvážení každého majitele. Přeji vám, abyste se dokázali se svým čtyřnohým parťákem vždy domluvit i bez těchto specialit.
S psí komunikací vám mohu pomoci v rámci osobní konzultace. Společně si tak probereme, jak být pro vašeho psa jasní a srozumitelní. Psí komunikaci se hodně věnuji i ve své uzavřené skupině, můžete do ní vstoupit tudy: https://www.facebook.com/groups/vlcinora1. Aby vám nic neuniklo, využijte formulář níže pro registraci k odběru dalších článků. Přeji hezký den.
