VLČÍ NORA – Jak se domluvit se psem

Fenka československého vlčáka ležící na balíku slámy.

Vodítko není ostuda

Je docela pravděpodobné, že tímto článkem asi šlápnu do vosího hnízda. Nevím, proč se někteří lidé vysmívají lidem, kteří mají psa na vodítku. Ráda bych řekla, že vodítko není ostuda. Pro mě například vodítko nemá žádnou výpovědní hodnotu o psovi. Osobně velmi ráda potkávám psy na vodítku, mám pak totiž naději, že v pohodě projdeme. 

Rozhodně si automaticky nemyslím, že pes jdoucí na vodítku je nevychovaný, agresivní nebo cokoli jiného. Pokud pes jde i na delším vodítku v pohodě, klidně a jeho majitel za ním nevlaje, pomyslím si „Dobrá práce, zase jednou pes, co umí chodit na vodítku.“  Většinou totiž vídám situace, kdy:

Ne, není to ostuda

K situacím výše zmíněným se nyní nebudu nijak více vyjadřovat. Jde o to, že vodítko není ostuda, jak už jsem zmínila, zároveň však není ani dálkovým ovládáním psa. Za sebe opravdu nemám ráda, když majitel se psem cuká a škube vodítkem nepřiměřenou silou.

Jde to opravdu jinak. Chce to jen chtít psovi se věnovat a hezky s ním vše natrénovat – ideálně od štěněte. Nicméně tahání na vodítku lze odnaučit i staršího psa, a to bez pomůcek typu stahovací obojek apod. Jistě jste si všimli, že dnes narazíte na lidi, lidi s dětmi i psy fakt všude.

Přivolání je základ

Přepínací vodítko.
Přepínací vodítko
Stopovací vodítko.
Stopovací vodítko - stopovačka
Fenka československého vlčáka sedící venku na trávě.

S našima holkama jezdíme hodně na výlety, na hory a do přírody. Můžu vám říct, že velice často se setkáváme se psy na volno.

Bohužel musím také zkonstatovat, že psů s velmi dobrým nebo alespoň nějakým přivoláním potkáváme opravdu minimum. A dodnes nechápu, že lidé pouští své psy na volno, přestože vědí o svém pochybení ve výchově.

Situace, kdy nás obtěžuje cizí pes, kterého si majitel není schopen přivolat zpět k sobě se nám dějí pořád. My stojíme, čekáme až si majitel svého psa uloví. Nejde o to zdržení. Na výletě nespěcháme. Jde o to, že:

Zkušenosti nás formují

Díky těmto stále se opakujícím zkušenostem jsem neustále ve střehu. Tam kde to jde máme holky na stopovačkách ať si můžou lépe čichat a mapovat terén. V případě, že je před námi nepřehledná zatáčka, přivoláme si holky k noze a pokud v zatáčce a za ní na nás nic nečíhá, dostanou opět volno. 

Pes ležící v trávě.
Fenka československého vlčáka sedící na louce ve vysoké trávě.

S překvapeními v zatáčkách máme také své zkušenosti. Kolem lidí procházíme také s holkama u nohy. Běžně se nám stává, že přes veškerou naši snahu protijdoucí maminka strká své malé dítě holkám pod čumák.

Onehdy takto cizí chlapeček chytil Christine za košík. Naštěstí hned pustil, tak se nic nestalo. Ne, nemyslím si, že by mu ten prst ukousla. 

Chodí se vlevo

Jako malá byla na děti dobře socializovaná. Mohla však prudce hodit hlavou a prst mu například zlomit. To je také téma, o kterém bych mohla psát příspěvky denně. Tak to znovu zmíním i zde. Chodí se vlevo! Kromě schodišť a chodníků, tam se chodí vpravo. A na silnicích skupiny nad 5 lidí také vpravo. Všude jinde – vlevo.

Když jdu já se psem vlevo a mám psa správně u levé nohy a člověk míjející nás v protisměru jde také vlevo, krásně projde kolem mě, nikoliv kolem psa. Stalo se mi, že jsem šla s Christine už dost krajem po levé straně a maminka asi se tří letým chlapcem šla samozřejmě vpravo. Místo, aby mě obešla po cestě nacpala se s dítětem vedle Christine.

Tehdy ve mně dost hrklo, lekla jsem se, že chce páchat sebevraždu i s tím dítětem a skočit z toho srázu co tam byl dolů. Vůbec jsem ten myšlenkový pochod nepochopila. Jsem skoro blond, to bude tím.

Doba se změnila

Zpět k těm vodítkům. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale časy se dost změnily. Počet majitelů psů rapidně narostl. S tím samozřejmě rostou i rizika. A tím, jak bohužel, někdy možná bohudík vidím situace z mnoha úhlů pohledu a vnímám je velmi i z pohledu psa, raději použiji stopovačku než mít psa úplně volně.

V okruhu mých známých vím o několika případech pokousání jejich psa cizím psem. Oni měli svého psa na vodítku a cizí pes na volno jim jejich psa pokousal. 

Fenka československého vlčáka sedící v trávě u cesty.

Tohle jsou úplně zbytečné nepříjemnosti a to i pro psy (minimálně toho napadeného), nejen pro lidi. Napříč tímto článkem popisuju mnoho různých situací. Psi bez přivolání na volno, nemilá překvapení v zatáčkách, maminy s dětmi, které cpou dítě psovi pod čumák, drzí lidé apod. Jenže tohle v těch situacích není všechno. Tyhle situace, a obzvláště ty, které jsou svým způsobem vyhrocené dopadají na všechny zúčastněné. Lidi i psy.

K maléru jen kousek

Představte si, že svého psa pipláte od štěněte. Vychováváte ho a socializujete tak, aby respektoval ostatní lidi, děti i psy, aby nevyjížděl na cizí psy a raději si jich nevšímal a neřešil je. A pak vás jednou na horách napadne cizí pes. To se nám stalo, tehdy jsem o tom psala i na naší veřejné fb stránce. Byl to takový fofr, že jsem stihla akorát chytit vodítko Christine, která byla připnutá u závory.

Pes se na nás řítil rychlostí blesku s řevem. Postavila jsem se mu do cesty před Christine. To nečekal, tak to v trysku stočil na partnera, který byl s Miou opodál. Ten Miu přichytit nestihl. Mia, která se okamžitě bála o mě a Christine už byla v tenzi, když to cizí pes stočil na ni. Tenze rostla, protože už se bála i o svého páníčka. Majitel psa nebyl schopen nic udělat.

Pes dorážel na Miu, běhal kolem ní tryskem až se stalo co muselo. Mia už ho měla fakt plné zuby, tak ho chytla za zadek. Neudělala mu nic, není bestie. Teprve potom pes utekl pryč. Ne k majiteli. Běžel na místo, kde měli věci. Mia sebou praštila vynervovaná a vyčerpaná na zem a bylo vidět, že je stále v napětí. Šla jsem k ní a bylo vidět, že má obavu z mé zloby. 

Moc dobře věděla, že udělala něco co nesmí. Ví, že nesmí řešit cizí psy, nedej bože kousnout. Odvracela ode mě hlavu a uhýbala pohledem. Promluvila jsem na ni úplně normálním hlasem, aby věděla, že se na ni nezlobím. Jak bych taky mohla, jako jediná tu situaci vyřešila. Viditelně se jí ulevilo, když viděla, že se na ni nezlobíme. Holky fyzické tresty neznají, neuznávám je. Nicméně přesně ví, kdy něco vyvedou a nechtějí, abych se na ně zlobila. Omluví se a jsou šťastné, když je vše v pořádku. 

Lavina okolností

A přitom jen stačilo, aby měl majitel psa na vodítku. Tahle situace by se nestala, naše Mia by neměla trauma. Po této zkušenosti totiž začala řešit cizí psy. Museli jsme začít s tréninkem zase od začátku. Díky pane.

U Christinky jsem si všimla, že ode mě již očekává, že ji vlastně zachráním kdyby něco. Pán se tehdy lehce omluvil a přišlo mi, že se i stydí. To si mohl ušetřit zase on.

Fenka československého vlčáka ležící v podzimním listí.

Můj partner se vzteknul a vyletěl mu tlak, což zase bylo špatně, protože se s vysokým tlakem léčí. Já si tam prožila ten nechutný pocit bezmoci, že nemůžu nic dělat. Kdybych Chris pustila a odešla od ní cokoli řešit, začala by běsnit i ona a to by celou situaci ještě zhoršilo. Každý jeden z nás jsme si tam něco odžili. A tak je to vždycky.

Můžete mít psa vychovaného skvěle a stejně se můžete ocitnout v situaci, kdy díky cizímu člověku se stane něco nepříjemného. Je fajn, když tím cizím stresorem nejste právě vy. A Christinka to chápe správně. Znovu bych se před ní postavila a bránila ji. Naše holky miluji. Děti už mám velké a samostatné, takže u nás doma se vše řídí podle holek, jsou to naše parťačky. Jezdí s námi na výlety, bydlí s námi uvnitř domu, spí s námi v posteli, ale ani tohle není důvod myslet si, že jsme na planetě jen my.

Do vosího hnízda

Já třeba nemám ráda bezprizorní a hlučné děti v přírodě a malé psy na volno – přesně díky špatným zkušenostem. A taky nemám ráda cyklisty. Fakt hodně. Na silnicích, když řídím, stejně i na horských cestách, z těch kopců jezdí jako blázni. Jenže cyklisti, nevychované děti i neposlušní malí psi tu prostě jsou. S tím nic nenadělám. Můžu dělat jen to, že budu mít pod kontrolou Christine.

Když něco vyvede, je na mě, abych to řešila a zamezila tomu, aby se situace opakovala. Mám za ni odpovědnost, tak jako každý jiný majitel psa. A pak taky můžu psát články a pomáhat lidem s jejich psy. Aby nevytvářeli situace, ve kterých se za své psy stydí a společné chvíle si tak mnohem lépe užívali. Vychovávejte své psy a choďte vlevo. Mějte psa vychovaného, aby reagoval na slovní povely, popř. gesta.

Pak není třeba se psem cukat na vodítku. A choďte vlevo. V místech, kde potkáváte lidi nebo se tam pohybuje zvěř mějte psa na vodítku. Respektujte, že tady žijí i jiní lidé, kteří se mohou psů bát. My své psy milujeme, nicméně každý to tak nemá a to je také v pořádku. Vodítko není ostuda a jeho délku si určujete vy. A pokud jste nezvládli psa naučit pořádné přivolání, tak neohrožujte – neobtěžujte ostatní. A už jsem se zmínila, že se chodí vlevo?

Občas mám také pocit, že majitelé, jež mají psy vychované, používají vodítko hojně. Právě z výše popsaných obav. Zatím co lidé, kteří výchovu svého psa nedotáhli nebo se na ni „vyprdli“ své psy pouštějí na volno stále a ostatní tak omezují či šikanují (jiné slovo mě teď nenapadá). 

Líbil se vám článek? Chcete vědět včas až vyjde další? Použijte formulář pro registraci níže. Můžete také vstoupit do mé fb skupiny a dozvídat se další informace např. o psí komunikaci, nebo se můžete nechat jen tak inspirovat

Žena se psem

Už mi nikdy nic neunikne 🙂

Zajímavá a důležitá témata z psího světa mi posílejte na tento e-mail (vím, že souhlas se zasíláním novinek mohu kdykoli zrušit stisknutím tlačítka "Odhlásit")

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru