MOJE C.H.R.I.S.
CO JE C.H.R.I.S.?
Moje komunikační a výchovná metoda, kterou jsem pojmenovala po mé psí parťačce a největší učitelce CHRISTINE 🤎
C.
Cílená (na konkrétní psí chování)
H.
Harmonická (v souladu s vaším psem)
R.
Respektující (vzájemně respektující)
I.
Inspirující (majitele i psa)
S.
Spolupracující (pro týmovou spolupráci)
↓ A NYNÍ KONKRÉTNĚJI ↓
C - Cílená
Metoda C.H.R.I.S. je zaměřená na konkrétní chování psa. Pomáhá majitelům stanovit jasné cíle pro výcvik a komunikaci, aby dosáhli konkrétních výsledků s ohledem na individuální potřeby a vlastnosti každého psa.
H - Harmonická
Princip harmonie v mé metodě zdůrazňuje důležitost vytváření harmonického vztahu mezi psem a majitelem. Zahrnuje porozumění přirozeným potřebám psa a budování vzájemné důvěry a respektu.
R - Respektující
Respektující komunikace je klíčovým prvkem této metody. Zahrnuje pochopení potřeb, hranic a signálů psa a respektování jeho jedinečné osobnosti. Majitelé jsou povzbuzováni k práci s jejich psem s ohledem na jejich vzájemnou pohodu.
I - Inspirující
Metoda inspiruje majitele, jak vytvářet pozitivní a bohatý život pro své psy. Poskytuje návody a příklady, které majitelům pomáhají být pro své psy inspirací a podporovat jejich rozvoj.
S - Spolupracující
Posledním klíčovým prvkem této metody je spolupracující komunikace. Kromě fyzických cvičení a komunikačních dovedností věnuje pozornost i mentální práci majitele a emocionálnímu aspektu výcviku. Podporuje majitele, aby si byli vědomi svých emocí, udržovali klidný postoj a pracovali na soudržném partnerském vztahu se svým psem.
JAK VZNIKLA C.H.R.I.S.
Bylo nebylo...
Ne, nebudu vyprávět pohádku, ale trošku od začátku to vzít musím. Když jsem si přivezla Christine domů byla jsem přesvědčena, že všechno půjde hladce přesně tak, jak jsem si to vysnila. Se na holčičku jen podívám a ona bude přesně vědět, co má dělat. Bude umět úplně všechno včetně stojky na hlavě. Ach, to ego.
Asi už tušíte, že to takhle nešlo. Máte pravdu. Záhy jsme začaly chodit na klasický cvičák, kde byl standardní výbavou stahovací obojek a radilo se cukání vodítkem apod. Moc se mi to nelíbilo, ale tehdy jsem mnoho nevěděla. Musím přiznat, že i díky mé cholerické povaze bylo naše počáteční období náročné.
Ještě než jsem si Christine přivezla domů, slíbila jsem si, že na ni nebudu nikdy křičet. Byl to sakra těžký závazek, když jsem díky svým dvěma malým synům věděla, jak málo mi stačí, abych vyletěla, jak čertík z krabičky. Někdy pro mě bylo až moc těžké se udržet a nekřičet i na Chris.
Všechno zlé je pro něco dobré, to znáte
Ač to teď bude znít velmi zvláštně, záchrana přišla v podobě nemoci. U Christinky se v jejich 7 měsících diagnostikovala invaginace tenkého střeva a prodělala velmi těžkou operaci střev. Následovala její opravdu dlouhá rekonvalescence. Já tehdy byla také v pracovní neschopnosti, kdy se mi vrátily zdravotní potíže po pracovním úrazu. Byly jsme neustále spolu. Nesměly jsme na cvičák a zpočátku jsme nemohly dělat žádné aktivity. Najednou se pro nás dvě všechno zastavilo.
Byly jsme v tom s Christinkou samy. Byla jsem tehdy ráda, že můžeme být stále spolu, i když jsem žila v neustálém strachu, zda to holčička zvládne. Naštěstí je bojovnice. Stále jsem ji pozorovala a sledovala. Po operaci a zážitcích
z veteriny, kde jsme v jednom období byly téměř denně, moje holčička najednou velmi rychle dospěla. A mně osobně tohle její pooperační období také neuvěřitelně změnilo. NAJEDNOU JSEM ZAČALA CHRISTINE OPRAVDU NASLOUCHAT. Plně jsem si uvědomovala, jaké plemeno mám doma i svou zodpovědnost za její výchovu.
Jde to i s respektem a pochopením
Doma mě ani nenapadlo, abych Christine dávala na krk stahovací obojek. Pracovala jsem s ní citlivě a soustředily jsme se převážně na výchovu a poslušnost v běžných denních situacích. Vše, čím jsme si spolu prošly nás velmi sblížilo.
Christince šlo učení velmi dobře a mě taky. Po několika týdnech naší společné a samostatné cesty jsem si začínala všímat toho, že
- Christine rychle reaguje na mé pocity a emoce
- její poslušnost se výrazně zlepšila, když jsem se vyklidnila a na její chování jsem reagovala adekvátně s respektem a pochopením
- se mnou aktivně komunikuje a sděluje mi své pocity a emoce
S odstupem dalších mnoha týdnů mi začalo docházet, jak moc jsem se vedle Christine změnila. Už mě nevytočila každá maličkost, jako dříve.
Z cholerika se stal kliďas a z mé proměny profitovala nejen Christine, ale rovnou celá rodina. Půl roku od Christinčiny operace k nám přibyla Mia. A to začala další jízda. Moje fascinace vztahem s Christine a její komunikací nabrala mnohem vyšší obrátky, už jsem měla k pozorování dvě holky a co teprve jejich vzájemná komunikace! Za posledních 6 let jsem se od holek naučila mnoho o
- nich i o sobě,
- důležitosti mentálního nastavení a mentální práce v životě se psem,
- vzájemném respektu,
- psí komunikaci
a tohle všechno, všechny své poznatky jsem postupně zkoušela i na psech přátel a v rodině. Fungovalo to. Začala jsem tyhle kroky doporučovat i klientům a dle zpětné vazby to také funguje. A tak vznikla metoda C.H.R.I.S. Vznikla díky tomu, co mě naučila převážně Christine. Je tedy jasné, že jsem metodu nemohla nazvat jinak 🤎.
